Z Hobití nory/Under Rock

 Zde si povíme něco o extenzivním venkovském chovu slepic bez moderních technologií, bez průmyslově zpracovaných krmiv, bez nároku na 300 vajec ročně od jedné nosnice. O chovu hejna v relativně přirozeném přírodním životním tempu.

Biologie a odchov

Slepice se chovají v množství plemen a typů. Základní rozdělení je na plemena: lehká nosná, s kombinovanou užitkovostí, těžká masná, okrasná a bojová. Naše chované slepičky vlašky se řadí mezi lehká nosná plemena. Kromě čistokrevných slepic chovaných v přirozených hejnech v malochovech se setkáme i s nosnými hybridy ve velkochovech. Hybridní typy se vyznačují velkou snůškou, ale na exteriéru ani životnosti u nich moc nezáleží a mnohdy se už nedokáží přirozeně rozmnožovat.

Slepice začínají snášet vejce ve věku cca 6 měsíců, čím později začnou, tím jsou vyspělejší a vydrží snášet déle. Kohout pohlavně dospívá obdobně kolem 7 měsíců věku. Plně dospělou je slepice ale až v 1 roce, kdy se z ní teprve může stát kvočna – zasednout na vejcích a úspěšně odchovat kuřata. Jeden kohout stačí na hejno do 20 slepiček, u většího hejna můžeme mít kohouty až tři – potřebují už ale dostatečně velké teritorium, aby se nepozabíjeli. Slepice se dožívají tak 6-8 let, dobře snáší obvykle 3 roky, pak je na chovateli jestli je nechá dožít nebo hejno obnoví a staré poputují do polévky. Někdo hejno obměňuje postupně každý rok např. třetinu. Každý rok slepice snáší vejce v určitém cyklu, začínají kolem zimního slunovratu, na jaře a v létě je snůška nejvyšší, začátkem podzimu ustává, slepice přepelichají peří, cca 2-3 měsíce snáší velmi málo a pak zase pozvolna začínají. V prvním roce snáší nejvíce vajec, v dalších letech snáška klesá. U lehkých plemen je to průměrně 160-200 vajec ročně, u nosných hybridů až 300 vajec.

Tabulka cyklu snášky našich 10 slepic (vlaška koroptví):

Odchov kuřat. Líhnutí kuřat přirozeně pod kvočnou má řadu výhod – slepička udělá většinu práce sama, obejdeme se bez přístrojů a hlavně je radost pozorovat, co příroda sama dokáže. Slepici, která „chce kuřátka“ tzn., která kvoká, poznáme tak, že obvykle na jaře zasedne v kurníku na snesená vejce a nemůžeme ji odtamtud dostat, navíc začne vydávat specifické kvokavé zvuky. Pokud sedí alespoň dva dny, je čas přemístit jí navečer do zvláštní kukaně, kde bude mít klid a podložit jí násadová vejce. Podestýláme slámou a senem. Ideální je lichý počet, lépe si je pod sebe naskládá, množství záleží na velikosti slepičky – orientačně tak 9-13 vajec u lehkých plemen. Jako kukaň lze použít dřevěnou bedýnku nebo i kotec v králíkárně nízko nad zemí, aby se slepička mohla případně venčit – stačí tak 10 minut k večeru, protáhne se, načechrá peří, vytrusí se. Déle jí venku nenecháváme, aby jí vejce nevystydla. Jsou zahřívána na teplotu 33-39 stupňů Celsia. Kvočna přijímá méně potravy, stačí jí pšenice a voda, zelené krmení raději nedáváme, aby neměla průjem a neznehodnotila jím nasezená vejce. Trus jí každý den z hnízda odstraňujeme. Kuřata se líhnou po 21 dnech, do 24 hodin by měla být všechna venku.

Ostatní nevyklubaná vejce z hnízda odstraníme. Vejce bez zárodků ostatně můžeme odstraňovat průběžně, asi tak po týdnu zahřívání by po prosvícení baterkou už měl být zárodek ve vejci vidět jako tmavý stín. Zásadně kuřatům s líhnutím nepomáháme, mohli bychom jim leda ublížit.  Kvočna se o ně následně stará dalších 6 týdnů, první týden je zahřívá hlavně v hnízdě, pak už je vodí ven a ukazuje jim vhodnou potravu, učí je klovat. Kuřata s kvočnou musí být v samostatném zastřešeném výběhu, kam jim dáme dřevěnou budku vystlanou slámou – musí být v teple a suchu, dále kloboukovou napáječku na vodu, aby se neutopila a mělké misky na krmení. 

Potravu začínají kuřátka přijímat, jakmile jim doje zásoba ze žloutkového vaku, tj. po 24 až 48 hodinách.